Ekonomická spolupráce České republiky s Čínskou lidovou republikou

Mnohdy se zdůrazňuje tvrzení, že „Pokud diskutujete seriózně o základních lidských hodnotách a lidských právech v totalitní Číně, zabrání to investicím.“

To nás vedlo k tomu, že jsme se podívali na data o přímých čínských investicích do různých zemí světa, abychom zjistitli pravdu. A skutečnost je spíše taková, že tomu je naopak.

Stáhnout verzi pro web

Stáhnout verzi pro tisk

V současné době čelí svět dlouho nepoznané hrozbě globální pandemie, kterou v takovém rozsahu zažíval naposledy před sto lety. Pro minimalizaci šíření viru a snížení počtu zemřelých, provedly mnohé státy obrovské zásahy do svých ekonomik, v podobě uzavření výroby, služeb a dalších restrikcí. Tato opatření se dotýkají každého z nás, a tak je v současnosti národní hospodářství důležitějším tématem, než tomu bylo dříve. Při současných výdajích, které vlády podstupují, je každý příjem do státního rozpočtu velmi vítaný.

I přes tuto krizi, která v rámci celkové ekonomiky bude teprve propukat, jelikož státní zadlužení a nezaměstnanost budou růst, žijeme stále v období vrcholu hospodářského cyklu, kdy ekonomika a investice hrají rozhodující roli v politice centrálních bank, politice státních výdajů a obecně v životě většiny lidí. Ať se již jedná o investici do nového auta, domu či investice do rozvoje podniku, investice do národního hospodářství, investice do výzkumu a vzdělání, nebo sociální politiky a zdravotnictví, záměr investovat zůstává totožný, a tím je snaha zlepšit současný stav věcí a podpořit ekonomiku ve prospěch lidí, kteří danou ekonomiku sdílí.

Investice v rámci státu vychází stále ze stejného principiálního základu. Stát se snaží přilákat investory, kteří investují své přebytky v dané zemi ať již z důvodu lepší geografie, nižších nákladů a zlepšení svého ekonomického cyklu či nových obchodních příležitostí. Tyto investice v dané zemi následně přidávají nová pracovní místa, zvyšují životní úroveň daného obyvatelstva, zvyšují příjem z daní do státní pokladny, a nakonec zvyšují konkurenceschopnost daného státu. Platí příměr, že čím více investic je v dané zemi realizováno, tím atraktivnější se daná země stává pro další investory, alespoň tedy do okamžiku, kdy to životní úroveň obyvatelstva a zvýšené provozní náklady neznevýhodní natolik, že se již novým investorům investovat v dané zemi nevyplatí.

Zahraniční investory lze rozdělit na dvě skupiny. Jedni jsou přirození investoři z pohledu
geografického, historického či diplomatického, u nás například Německo, a ty druhé je nutné přilákat, například USA. Lákání investorů je složité a nákladné, stát jim musí poskytnout určité výhody, které v silné konkurenci jiných států právě tento stát zvýhodní natolik, aby daného investora zaujal. Většinou se jedná o daňové či přímé finanční pobídky. Státy ovšem musí zároveň upřednostňovat a zohledňovat své domácí ekonomické prostředí, pracovní podmínky na svém trhu, situaci v geopolitickém měřítku vzhledem ke svým partnerům a hodnoty, které daný stát tvoří. Jinak by se z daného státu mohla stát jen kolonie daného investora, příklad, který dobře známe z historie koloniálních mocností.

Nyní odhlédneme od obecné teorie k tomuto reportu. Proč vlastně vzniká? Vzniká
z toho důvodu, že Česká republika dlouhodobě láká konkrétního investora, kterým je Čína, přičemž jde daleko nad rámec obvyklých pobídek a zvyklostí uvedených výše, až do bodu, kdy to ohrožuje samotné demokratické hodnoty naší země, spolupráci s našimi bezpečnostními partnery a zároveň zvyšuje pozornost a práci našich tajných služeb. Ač se to zdá jako nepřiměřené, je třeba si připomenout, že Čína je stále silně nedemokratický autoritářský stát se systémem jedné strany, a to komunistické, která je zástupcem nejnásilnějšího systému vládnutí v historii. Tato strana k nám bez skrupulí vyváží svůj politický vliv a nedemokratický pohled na svět.

Pokud se zeptáme našich nejvyšších politických představitelů, proč při lákání čínského investora do naší země nejednají v souladu s našimi demokratickými hodnotami, které by jim nedovolily tolerovat pošlapávání těch samých hodnot v investorově zemi, a proč s nimi o těchto základních lidských právech nediskutují, zaštítí se ve své argumentaci právě tím, že diskuze o demokratických hodnotách a lidských právech by zabránila čínským investicím v naší zemi, což je od nich charakterizováno jako přidaná hodnota pro Českou republiku a české občany.

Dalším zmiňovaným důvodem je, že se v rámci demokracie nevměšujeme do politiky jiného státu. Tím ovšem ztrácíme velkou přidanou hodnotu známou z historie, kdy je možné na základě dobrých ekonomických vztahů a obchodní výměny minimálně seriózně diskutovat či přímo utvářet demokratické hodnoty v daném nedemokratickém státě, které posléze přináší mnohem lepší ekonomické prostředí. Zde by mohl leckdo podotknout, že tyto naše hodnoty nemusí být jediné a správné. V takovém případě si je ale potřeba uvědomit, že tento postoj posloucháme od člověka žijícího právě v takových hodnotách a výhodách demokracie, tedy je vysoce pravděpodobné, že by v podmínkách totalitního režimu již takto nehovořil.

Mnoho společností i států, včetně našeho, argumentuje tím, že pokud na tak velkém trhu jako je Čína, s 1,5 mld. obyvatel, chtějí uspět, pak musí tolerovat jejich vnitřní politiku vůči svým obyvatelům a také jejich postoj k lidským právům tedy, že lidská práva zde hodnotu nemají. Zapomínají ovšem na fakt, že každý totalitní režim chce využívat všech výhod pouze pro sebe, bez nabídky protiplnění, a že každý totalitní režim, jak dobře víme z historie, jednoho dne skončí, neboť celá civilizace je založena na hodnotách, které se s totalitním pojetím světa navzájem vylučují a tyto hodnoty vždy převáží. Po takové změně totalitní společnosti na demokratickou, tak jak to proběhlo v celém bývalém východním bloku, budou pak tyto státy a společnosti stát na vedlejší koleji, protože s nimi v nově utvořené společnosti nebude velký zájem obchodovat.

Byť je tedy postoj našich vládních představitelů takový, že o lidských právech se nemluví,
protože to je zasahování do vnitřních záležitostí Číny, na což podle nich nemáme právo a zároveň to prý zabrání čínským investicím v naší zemi, které prý potřebujeme, pak by se měli zamyslet v dlouhodobém časovém horizontu nad faktem, že v momentě, kdy se situace v Číně změní, budeme naopak znevýhodněni. Na základě dostupných faktů jsme se rozhodli v této analýze buď dokázat či vyvrátit tvrzení, že: „Pokud diskutujete seriózně o základních lidských hodnotách a lidských právech v totalitní Číně, zabrání to investicím.“